O Infinitu jsem se poprvé dozvěděl od své manželky (tehdy ještě přítelkyně), která si našla brigádu jako recepční v dnes již zaniklé brněnské pobočce. Domů chodila nadšená, často vykládala o tom, jak spolu s vedením vymýšlejí způsoby, jak posunout službu na co nejlepší úroveň. Na základě toho jsem Infinit začal také navštěvovat, poznal jsem se s lidmi, kteří jej tvoří a nadchl se pro jeho koncept a firemní kulturu. Vzhledem k tomu, že jsem v té době končil školu, rozhodl jsem se, že by se mi líbilo spojit svou budoucnost s Infinitem. Základ byl se do Infinitu vůbec dostat. Přihlásil jsem se proto na pozici maséra. Paradoxně jsem uspěl až napodruhé :) I z pozice maséra jsem se snažil přinášet podněty a nové nápady a snažil se posouvat kvalitu pobočky dále. Postupem času jsem od vedení dostával možnost věnovat se kromě masáží také dalším projektům, až se jednoho dne stalo, že už nebyl vůbec prostor masírovat, protože mně veškerý čas zabíraly jiné činnosti. Během několika let jsem prošel pozicemi SPA manažer, manažer kvality a ředitel rozvoje a nakonec jsem se stal jednatelem a společníkem firmy. Na Infinitu se mi nejvíce líbí, že jsme parta obyčejných nadšenců, kteří spolu neustále vymýšlí, jak dělat co nejlepší službu pro nás i naše klienty. Věříme, že se nám díky tomu daří roztáčet spirálu pozitivity - klienti si u nás odpočinou, vyčistí si hlavu, načerpají nové síly a za branami Infinitu pak tuto pozitivní energii šíří dál a běžné činnosti řeší s větší lehkostí a laskavostí.

Do firmy jsem se dostal před pár lety na voucher, v té době jsem se ani nechodil pravidelně saunovat, ani jsem to cíleně nevyhledával. Zrovna jsem stávající práci opustil a přemítal o tom co budu dělat dál a když jsem tak pozoroval saunové mistry na ceremoniále, tak mě to na tolik zaujalo, že jsem si cestou domů představoval jakou hudbu bych vybral já a jak by to mohlo vypadat a nepustilo mě to ani po pár dnech. V tu dobu zrovna hledali posilu a tak jsem neváhal a šel to zkusit. Měl jsem štěstí a byl jsem vybrán. Saunování a mávání na ceremoniálech se mi stalo vášní, trénoval jsem neustále a zkoušel nové a těžší triky, do sauny jsem chodil i ve svém volném čase i přes to že jsem v sauně trávil dost času pracovně. Po nějaké době jsem na sobě začal pociťovat trochu únavu a možná stereotyp, stále mě to bavilo, , ale potřeboval jsem si odpočinout, zároveň jsem si hledal další práci i zkoušel podnikat, abych mohl něco budovat, nebo kariérně se posouvat. Přišel covid a já byl opět bez práce, odpočinul jsem si a už jsem se zas těšil zpět. Po nějaké době se naskytla možnost ucházet se o místo hlavního saunamistra na nové pobočce, tak jsem to chtěl zkusit, že to bude pro mě nový směr a že třeba týmu budu moci vrátit co mi za předchozí léta dal. Byl jsem tedy vybrán a já se s chutí pustil do nových výzev a do práce. Krátce na to se mi pozice proměnila z hlavního saunamistra na provozního manažera. Každý den je nová výzva stále mě něco posouvá vpřed a chodit do sauny mě nepřestalo bavit, spíše naopak.